Jako malá jsem si přála být učitelka. Jenomže jsem nevěděla, že studium na učitele je opravdu velmi náročné. A když jsem se s tímto mým přáním svěřila mé mamince, tak mi to moc přála. Jenomže zároveň mi řekla, že bych se musela na základní škole opravdu velmi dobře učit a potom jít taky na gymnázium. Tohle jsem věděla, protože moje o tři roky starší kamarádka už je na gymnáziu, a to prvním rokem a já jsem ještě byla teprve v sedmé třídě a říkala jsem si, že se tedy budu alespoň ty poslední roky na základní škole snažit. A opravdu jsem si přála jít buď na ekonomickou školu anebo na gymnázium.
Kamarádkami ale řekla, že pokud chci potom na učitelství, že mám jít raději na gymnázium, protože prý na vysokých školách jsou nejraději, když k nim studenti jdou právě z gymnázia. Vůbec nevím, proč a nedokážu si vysvětlit, ale pořád mě zajímá důvod, ale prý to tak je. A když jsem se potom zeptala své druhé kamarádky, která je taky na gymnáziu, ale v jiném městě, tak mi tohle taky potvrdila. A tak jsem si řekla, že budu studovat potom tuto vědu. Vždyť ta věda je nakonec velká zábava!
Ano, učitelství taky věda, která je kapitola sama o sobě. Protože učitel taky musí přece samozřejmě vědět něco o psychologii a taky další různé obory. A vlastně učitel pracuje s lidmi, dětmi, takže je to taky taková vědecká psychologie. No nemám pravdu? A potom sem se byla dívat na různé kurzy, kde se třeba lidé učí jenom tak pro sebe psychologii. A to bylo docela náročné. Navíc vím, že žádná věda není hračka, ale pokud ji chcete zvládat, musíte se u toho velmi dobře snažit. Moje maminka je studovaná psycholožka, takže vím, co všechno studium a věda obnáší. Je jasné, že se člověk musí dobře učit, ale hlavně ho to studium musí pořádně bavit. Pokud člověk studuje vědu, tak musí brát vysokou školu jako svůj koníček a zálibu.